„Když jsem byl klukem na malém městě, viděl jsem doma řemeslo doktora a u dědečka řemeslo mlynáře a pekaře….Ale nejbližší soused byl malíř pokojů, a to je úžasně zajímavé povolání, někdy mi dovolil, abych mu míchal v hrníčkách barvy….A pak jsem se chodil dívat na řemeslo hostinského, jak si valí do sklepa sudy, jak stáčí pivo a odfukuje pěnu a moudře povídá se strejci….Denně jsem šel dohlédnout na souseda ševce a mlčky jsem přihlížel, jak krájí kůži a přitlouká ji na kopyto a potom nasazuje podrážku a já už nevím co všechno….Pak tu byl soused flašinetář, pan Hanousek a i k němu jsem chodil, když byl doma a divil jsem se, že si doma nehraje na flašinet, nýbrž sedí a dívá se do kouta, až mi z toho bylo úzko. Potom byl smutný kameník, ten tesal na zápraží kříže a smutné zavalité anděly….A pak, aha, pak tam byl kolář se svým krásným jadrným dřívím a dvorem plným běhutých kol….A potom kovář v černé kovárně, pukal jsem pýchou, když jsem mu někdy směl zatahat za měchy, zatímco on, černý Kyklops, rozžhavoval železnou tyč a tloukl do ní, až to stříkalo jiskrami. A když nasazoval koni podkovu, zasmrádlo to spálenou rohovinou, a kůň se obrátil po kováři moudrým okem, jako by chtěl říci: “Jen dělej, já držím.“   

Karel Čapek

Odjakživa se ulici, která vedla od Čapkova domu č. 265 po dnešní lékárnu č. 288 pod schody ke škole na Blahovce, říkalo Podměstečko, nebo jen ulice Pod Městem. V době, kdy docházel Karel Čapek s bratrem Josefem každý pracovní den do školy na „Blahovku“, vypadala ulice jinak. Domky lemující ulici Podměstečka byly nízké chalupy se sedlovými střechami obklopené zahrádkami s malým hospodářstvím. Ty se střídaly nepravidelně s objemnějšími, většinou patrovými kamennými staveními městského typu. Městečko mělo svou soustavnou zástavbu teprve na náměstí. Tam byly soustředěny také všechny důležité budovy – okresní soud, pošta, škola, fara a kostel.

Na Podměstečku žili většinou pracovití, skromní lidé, kteří se živili drobným řemeslem. Oblíbenou zábavou malého Karla bylo sledování řemeslníků při práci. To zapomínal na čas, a tak se stávalo, že ho museli sourozenci chodit hledat. Často ho nacházeli u malíře pokojů Rafaela Jörky, který bydlel přímo v Čapkově domě a maloval také obrazy. Občas dovolil Íčkovi zamíchat barvy. Čapkův dům byl postaven na velké parcele, před domem stál kamenný křížek, z druhé strany domu byl dvorek pro drůbež. V rohu byla kolna s prádelnou a vedle studna s pumpou, odkud se nosila všechna užitková voda. Rostlo tam několik stromů – červený buk, javor, dub a bříza a za nízkým plotem se rozprostírala zahrada. Od padesátých let je zde autobusové nádraží a v současnosti především parkoviště, dům samotný slouží jako Obvodní oddělení Policie ČR.     

Od Čapkova domu směrem dál k městu měl svou dílnu švec Antonín Elsner, jehož stejnomenný příbuzný tam žije stále dodnes. Ještě dál byl otevřený kovářský dvůr Františka Matysky. Vedle kovárny bylo kolářství Josefa Švorčíka, kolem něhož vedla cesta do Dolce. Domek v současnosti obývá potomek rodiny Švorčíků. Přes cestu naproti kolářství měl kamenickou dílnu Josef Matouš, velmi dobrý kameník ale také sochař, který byl autorem sousoší ve Rtyňce. Dalším sousedem přímo proti Čapkovu domu byl hostinec U zlatého kříže, později přejmenovaný na hotel Republika. Jeho majitel, Vilém Nyklíček, často vzpomínal, jak dr. Čapek při práci na zahradě, si rád odskočil na šnyt piva, a to za den i několikrát. Dnes už by musel pít pivo lahvové, Republika slouží vietnamským prodejcům. Další dům – č. 293, bylo pekařství Adolfa Vlčka, tam malý Karel pozoroval pečení rohlíků. Dnes se tu prodává ovoce a zelenina. Dále na Podměstečku stál krám kupce Kristiána Prouzy (proti budově MěÚ). Prouzova vnučka, akademická malířka Julie Wintrová Mezerová ráda vzpomínala na vyprávění své babičky o zvědavosti Karlíka. Vyhlášeným výrobkem Kristiána Prouzy byly kořeněné křupavé perníkové bobky po krejcaru, pro které se Íček rád zastavoval. Na Prouzův krám si vzpomněl i ve svých Anglických listech. Dnes se tu místo křupavých perníčků, prodávají barvy a laky. Vedle obchodu byla truhlářská dílna Jana Kuťáka a klempířská dílna Jana Baudyše. Dnes tu jsou různé obchody.

Další zástavba pokračovala od Čapkova domu po právě straně farskými lukami a začínala domem č. 230, kde měl dílnu obuvník František Půlpán. Dnes pokračuje zástavba obchody a lékárnou č. 288. Dalším vděčným místem her Čapkových dětí byl dvůr u truhlárny Jana Kuťáka. Sousedil s hostincem Karla Falty, kde začíná děj Čapkovy pohádky O šťastném chalupníkovi. V přízemním domě č. 285 bydlel notář JUDr. Karel Rudolf, dům č. 238 patřil do roku 1890 purkmistru dr. Antonínu Teuchmannovi.

Havlovickým směrem za pruhem louky se rozkládala zámečnická dílna Karla Morawetze a dále faktorství a tkalcovna bratří Buxbaumů.

V roce 1902 byla ulice Poříčská rozdělena na tři úseky. První, z náměstí k domu bývalého purkmistra, byl pojmenován ulicí Husovou, dnes Dr. Beneše, druhý, až k pekařství A. Vlčka č. 293, ulicí Žižkovou, dnes Pod Městem. Poslednímu úseku od Čapkova domu na konec zástavby k Havlovicům zůstal původní název Poříčská ulice, dnes ulice Regnerova. Od domu dr. Čapka k řece Úpě vedla ulice Svatopluka Čecha ke stejnojmennému mostu. Dnes má ulice název třída Bří Čapků. Přes řadu změn lze konstatovat, že by v Podměstečku Karel Čapek ani dnes nezabloudil.