V letech 1922-1923 byly vystavěny milionovým nákladem státu dvě budovy. Město koupilo pozemky od továrníka Oberländera, na první parcele byl postaven Obecní dům čp. 624 pro městský úřad, na druhé Okresní dům. 

Budova městského úřadu je ozdobena sochami akademického sochaře Karla Dvořáka z Prahy, symbolizujícími „Válku“ a „Mír“. Ve vestibulu budovy jsou umístěny čtyři mramorové desky se jmény 158 padlých a nezvěstných úpických vojáků z I. světové války. V obřadní síni je obraz Úpice z roku 1911 od ak. malíře Jaroslava Panušky. V zasedací síni jsou obrazy Julie Mezerové a dřevěná plastika od úpického rodáka Jaroslava Brožka z Teplic. V roce 1942 se horní část budovy stala sídlem říšského komisaře Hanse Richtera (který rozpustil zastupitelstvo a řídil město podle protektorátních zákonů) do května roku 1945, kdy byla Úpice osvobozena Rudou armádou. Městský úřad byl rekonstruován v roce 2015-2016 včetně obou soch.

Vedlejší budova, Okresní dům čp. 625, byla určena pro úřadovny úpického okresu. Obě budovy projektoval architekt Alois Mezera, manžel úpické malířky Julie Winterové Mezerové. Stavba Obecního domu byla zadána staviteli Ladislavu Machoňovi z Prahy, stavba Okresního domu stavitelům Jaroslavu Bursíkovi a Alfrédu Ženíškovi z Prahy. V současnosti užívá prostory v přízemí taneční obor ZUŠ A. M. Buxton k výuce.