Továrnictví

„Ale údolí se ježí továrními komíny, zastřeno závojem sazí a dýmu. Továrny dýchají kouřem, hlukem a parou, špína z nich prýští a plyne jako duhově mastné cáry bezrybnou horskou řekou. Chorem ječivých a temných píšťal počíná i končí se den. Bezpočetně proudí mastné blůzy páchnoucí strojem: jutou, olejem, kovem, škrobem a prachem tkaniva. Jsou cítit jedinou člověčinou a tou je pot. Tehdy jsi se domníval, že každý dělník má souchotiny.“

„Byl jsi pracujícími mašinami očarován a ustrašen. K čemu jsi se na ně chodil dívat do ohromných a hlučných továren, chvěje se zvědavostí a strašnou bázní, když stroj se rozezmítal a rozeřval jako spoutaný gigant? Nesmírně tence a pronikavě jako tisíce kovových moskytů hvízdají vřetena, ryčně klapají tkalcovské stavy, sviští řemeny, zvučí dynamo, žhavě vydechne kotel, supí a mlaská parní stroj. Úděs z ohavného chrupu zubatých koleček, které již rozžvýkaly tolik nebohých lidských prstů, nejsilnější dojem: setrvačník, ohromné lesklé kolo s čepy zbrocenými olejem, jež se mlčky a nekonečně točí.“

„Když jsi tiskl nos na okenní tabuli, viděl jsi přímo do skleněných dveří kořalny, a měl jsi dobré oči a uši, nikdo ti nenamluví, že je na světě málo bídy, neřesti, špíny a hrůzy. Je toho tolik, že ani není slov, jak to vypovědít. Vedle toho jsi rovněž a zblízka viděl milionáře, pýchu, moc a bohatství.“

Bratři Čapkové – autobiografická předmluva

Malé podkrkonošské městečko má řadu zajímavostí, kouzelných míst, zákoutí, uliček, historických budov a dalších míst včetně okolní přírody. Při pohledu na Úpici z ptačí perspektivy každý návštěvník jistě okamžitě zaregistruje řady komínů u továrních budov, které se zatím nebourají jako v okolních městech a majitelé se snaží tyto „fabriky“ využívat k podnikání i ve 21. století.

U zrodu Úpice jako významné tovární metropole, která měla především v textilním průmyslu bez nadsázky světový význam stálo několik rodin židovského původu. Židé měli z historického hlediska až do poloviny 19. století omezená práva – viz. 3. a 4. Lateránský koncil (1179-1215), který židům zakazoval pracovat v zemědělství, vlastnit půdu a provozovat většinu řemesel, aby nekonkurovali křesťanům, bylo jim ale povoleno půjčovat peníze na úrok, což bylo považováno pro křesťany za neetické. S příchodem průmyslové revoluce židé zúročili své po staletí nabyté obchodnické dovednosti a mnozí z nich výrazně uspěli v různých sférách podnikání. 

V 2. polovině 19. století lze sledovat v Úpici rychlý rozvoj průmyslu. Vedle dosud rozvinuté řemeslné výroby, pěstování lnu a plátenictví se začíná rozvíjet průmyslová odvětví, která navazují na tato tradiční řemesla. Většina začínajících továrníků pracovala nejprve jako faktorové-zaměstnávali ruční domácí tkalce a přadláky z okolí. Postupem času stavěli vlastní mechanizované továrny. Továrnictví znamenalo pro Úpici obrovské množství pracovních míst a firmy zde pro své dělníky vystavěly desítky bytových domů. Pro představu-firma rodiny Buxbaumů postavila mezi lety 1906-1912 jedenáct domů a v roce 1929 zde bylo zaměstnáno 23 úředníků a 685 dělníků a na tkalcovně bylo 490 mechanických stavů.    

Odvrácenou stranou mince rozvoje továrního průmyslu v Úpici byly těžké pracovní podmínky dělníků. Běžné bylo pracovat 10–12 hodin denně, bez přestávky a za velmi špatných hygienických podmínek s průměrným denním platem 2,72,- Kč.


Morawetzové

  První továrnickou rodinou v Úpici byli Morawetzové, přišli sem v 80. letech 18. století pravděpodobně z Moravy. Tato rodina zpočátku vyráběla a prodávala pálenku. Ani po stavbě přádelny na Sychrově Filip Morawetz nepřestal podnikat s alkoholem, vyráběl punč, likéry a rosolku. Dalším zdrojem zisku pro něj byl prodej a chov skotu. Choval jej na dvoře přádelny na Sychrově, odtud je vodil na trh do kladské Swidnice. Roku 1885 se z Č. Skalice přistěhoval Karel Morawetz a založil zde nejprve zámečnickou dílnu, která vyrostla ve světoznámou Tonavu Kamor. Eduard Morawetz ještě na konci 19. století zřídil spolu se synem mandl v Havlovicích na místě bývalého mlýna. Nechali zde postavit i vodní elektrárnu. Elektrický proud používali pro potřeby podniku a zbytek prodávali do sítě. Mlýn byl přestavěn na přádelnu s 1500 vřeteny. V roce 1865 přádelna vyhořela a nebyla znovu obnovena.


 Oberländerové

Jakub Oberländer přišel z Náchoda a zpočátku pracoval jako faktor, měl pronajatý krámek na úpické radnici a zadával práci pro více než 400 domácích tkalců. Na jaře roku 1851 postavil spolu s F. Morawetzem a dalšími dvěma vlastníky mechanickou přádelnu lnu. Oba rody Morawetzů a Oberländerů pak během druhé poloviny 19. století založily celkem šest prosperujících podniků. Tři vznikly spojením kapitálů obou rodin, dva vlastnili Morawetzové a jeden patřil Oberländerům. Později v roce 1905, zřejmě pro spory, se rody rozdělily.


Buxbaumové

Poslední z trojice významných židovských podnikatelů byli bratři Buxbaumové. Pocházeli z Bochova u Karlových Varů, kde údajně žili rodiče v nuzných poměrech. Roku 1890 postavili bratři Samuel a Julius v Úpici obchodní dům. Firma Bratři Buxbaumové byla založena jako obchod s lněným a bavlněným zbožím. Protože se jim dařilo, postavili v roce 1897 na Poříčí další obchodní dům. V roce 1904–1905 postavili na obecní louce mechanickou tkalcovnu (dnes Regnerova ulice). 

Když se politická situace vyhrotila a Hitler vyhlásil na stranickém sjezdu NSDAP v Norimberku protižidovské zákony, hledala většina Židů útočiště v zámoří. Rodina Buxbaumových odešla do USA, kde znovu vybudovala od nuly rodinný podnik. Oberlanderové utekli do Rakouska, kde jejich potomci žijí dodnes. Karel Morawetz podcenil hrozící nebezpečí, neodešel a zahynul i s celou rodinou v Osvětimi.