Vila stojí v ulici, která nese jméno významného archeologa a úpického rodáka Dr. Antonína Hejny. Dům byl původně v letech 1867 až 1876 sídlem úpických továrníků. Poté zde fungoval první telegrafní úřad. V roce 1922 architekt profesor Heinrich Fanta z Brna navrhl pro továrníka F. M. Oberländera přestavbu objektu, jejíž podoba se dochovala dodnes. 

Vila je významným dokladem výstavby a průmyslového rozmachu města Úpice v první třetině 20. století. Představuje klasický příklad velkorysé přestavby původně klasicistního domu, přičemž přání stavebníka nebyla touha po současných „výstřelcích“ moderní architektury, ale představa solidní, okázalé, a přitom tradicionalistické architektury. 

Syn F. M. Oberländera, Filip (1875-1911), byl vášnivým lovcem a cestovatelem, zemřel v Súdánu při lovu buvola.  O svých výpravách vydal knihu Jagdfahrten in Nordamerica. Ve třicátých letech 20. století ve vile pobývala filmová herečka Adina Mandlová, která byla milenkou Maxe Oberländera. Ve svých pamětech vzpomíná na její luxusní vybavení, umělecké sbírky, nábytek a život v Úpici.     

Jakub Oberländer přišel z Náchoda a zpočátku pracoval jako faktor. Měl pronajatý krámek na úpické radnici a zadával práci pro více než 400 domácích tkalců. Na jaře roku 1851 zakoupili náchodský faktor Jakub Oberländer, jeho zeť Leopold Abeles, úpický faktor Filip Morawetz a Markus Schwab z Prahy, pozemky z rozparcelovaného sychrovského dvora a začali stavět mechanickou přádelnu lnu. Vznikla C. k. privilegovaná Úpická přádelna lnu, která se rozběhla v roce 1853. V roce 1855 vyhořela, ale byla rychle obnovena. Od počátku majitelé získali anglického odborníka Richarda Earle z Leedsu. V provozu bylo 6 000 vřeten. Na počátku osmdesátých let vsadili na jutu, opět získali skotského odborníka Johna Cliffa a byly nainstalovány skotské stroje na zpracování juty. Oba rody Morawetzů a Oberländerů pak během druhé poloviny 19. století založily celkem šest prosperujících podniků. Tři vznikly spojením kapitálů obou rodin, dva vlastnili Morawetzové a jeden patřil Oberländerům. Později v roce 1905, zřejmě pro spory, se rody rozdělily. V roce 1888 předal J. Oberländer podnik svému staršímu synovi Bedřichovi (1859 – 1926). Ten získal ještě mandl v Zálesích a 1890 postavil další továrnu.

Mechanická tkalcovna a úpravna zboží lněného a bavlněného Oberländer

Majitelem byl Bedřich Oberländer, provozoval 300 tkalc. stavů. Za druhé války měla německé správce. Po 1945 znárodněna, po r. 1946 ČLTZ, Úpolen 01, Texlen 21, dnes Železářství Melichar.

Technická poznámka:

Samostatně stojící objekt o dvou podlažích s polopatrem má devítiosou fasádu do ulice, s osově symetrickým vstupem do objektu s kovanými dveřmi a bohatě členěným portálem s postranními pilastry a hlavicemi. Okna v přízemí jsou dvoukřídlá s poutcem, opatřená nadokenní římsou. Na nárožích objektu najdeme pásovou bosáž. V patře jsou stejná okna jako v přízemí, tentokrát s podokenní římsou. V přízemí i patře jsou výškově sjednoceny rámováním. Polopatro je od patra pásovou římsou, v polopatře jsou v osách navíc kruhová okénka s plochým lemováním v omítce. Kordónová římsa je s dvojitým zubořezem. Dům má z boku balkon nesený sloupy s kovaným zábradlím. Fasáda je provedena v tvrdé omítce. Střecha je valbová o velmi nízkém sklonu. Veškeré interiérové vybavení se dochovalo, krásné jsou prostory schodiště včetně obkladů stěn chodeb a pracoven, stejně jako koupelna včetně zařizovacích předmětů. Takto lze ještě obdivovat veškeré autentické truhlářské prvky, z nichž některé jsou zachovány z původní klasicistní podoby domu.